První písemná zmínka o oppidu Opočno pochází z Kosmovy kroniky z roku 1068. Prvními doloženými majiteli byli Drslavicové, kteří na místě původní dřevěné tvrze postavili gotický hrad. Za husitských válek bylo Opočno v držení Jana Městeckého, pro jehož protihusitskou činnost bylo několikrát obléháno a v roce 1425 dobyto a zničeno.

Za zlatý věk Opočenska bývá označována vláda bohatého rytířského rodu Trčků z Lípy, kteří si ve druhé polovině 16. století postavili nad údolím Zlatého potoka renesanční zámek a učinili z něj centrum svého rozsáhlého východočeského panství. Velkorysost koncepce a značné rodinné bohatství byly předpokladem pro vybudování rozsáhlého areálu, rozvinutého kolem hlavní zámecké budovy se třemi patry arkádových lodžií, otevírajících se do obdélníkového nádvoří.

Události třicetileté války ovlivnily podobu a vlastnictví areálu. Poslední z rodu Trčků, Adam Erdman, byl v roce 1634 zavražděn spolu s Albrechtem z Valdštejna a o rok později připadlo Opoczno italskému rodu Colloredo (později Colloredo-Mansfeld). Ti jej vlastnili až do druhé světové války. Pro Colloredo-Mansfeldy se potřeba reprezentace stala hlavní silou ovlivňující dění na hradě. Interiéry byly renovovány v duchu evropských šlechtických kruhů a hospodářsky využívané údolí nahradil nově vytvořený přírodně krajinářský park s romantickými stavbami.

Významné barokní přestavby zámku byly zahájeny poté, co celou stavbu koncem 17. století zničil požár italského stavitele Giovanniho Battisty Alliprandiho. Po poslední Colloredově úpravě byly v opočenském zámku umístěny rozsáhlé sbírky obrazů, zbraní, etnografické exotiky a loveckých trofejí.

Přes všechny změny, kterými zámecký areál prošel, si stále zachovává velkou historickou a uměleckou hodnotu i značný půvab a šarm.